Zlom v jeho životě představovala první cesta na východ. Kdesi v hloubi jeho mysli dřímala od konce puberty, který přišel náhle bez varování v 35 letech věku, neodbytná myšlenka na návštěvu východních exotických zemí. Dlouho se odhodlával expedici podniknout, přece jen všudypřítomné předsudky a obava o bezpečnost svoji a svých spolucestujících pramenící z odlišné kultury je u podobných destinací v naší populaci zakořeněná stejně silně, jako láska k pivu a odpor ke komunistům. Jeho úzké i široké okolí ho od cesty odrazovalo, všichni přesně věděli, jaká nebezpečenství na výpravě hrozí a co všechno se mu přihodí, ačkoliv tak daleko sami nikdy nebyli a v případě možnosti by ani nejeli. Po několikaletém odhodlávání a plánování sepsal poslední vůli, pro všechny případy, sbalil si na cestu řízky a vyrazil.
Nejdříve ho zaskočila jazyková bariéra, s tou se ale pomocí místních nápojů velmi brzy vyrovnal. Hned po prvním dni zjistil, že místní domorodci jsou velmi přívětiví a pohostinní. Pozvali ho i do svých příbytků, které navzdory předsudkům nabízely jejich obyvatelům uspokojivý standard bydlení. Seznámili ho s místním folklorem, ukázali historické klenoty jejich dědin a přírodní krásy tohoto kraje. Kamila šokovala síla místních destilátů, které se na dálném východě podomácku pokoutně vyrábí v každé budově vyjma kostela a obecního úřadu.
Na svoji první velkou cestu Kamil rád dodnes vzpomíná a k dobru dává neuvěřitelné historky, které vznikly za pomoci alkoholu a místních domorodců. A od té doby jezdí na Jižní Moravu pravidelně. A plánuje velkou cestu do neprobádané nárazníkové zóny mezi kapitalisty a komunisty, tedy na Slovensko.
V občanském životě se Kamil zabývá sítěmi a lany, je fanoušek do elektronek a letecký modelář. Rád se oddává gastroorgiím s kvalitními nápoji a pokrmy. Povoláním mecenáš.
Na expedici plní funkci znalce techniky, dvorního řidiče, mechanika, estéta a fotografa, psychologa a poradce v krizových situacích.
