Komu tím pomůžeme? Druhé straně? To ani ne, ale Dobrocentu, fungujícímu při Fakultní nemocnici U sv. Anny v Brně, ano.
Jedná se o organizaci, která pracuje s pacienty dlouhodobě hospitalizovanými v nemocnici a snaží se je v rámci možností vytrhnout z šedi a rutiny dní. Záměrně nepíšu všedních, weekendů či svátků, protože pro tyto lidi vypadají všechny dny stejně. Všedně. Dobrovolníci pracující pod hlavičkou Dobrocentra s pacienty tráví čas. Což je činnost nesmírně psychicky náročná, ale záslužná. Proto mají tito lidé naše sympatie a chceme jejich činnost v maximální možné míře podpořit.
Proč to vše děláme? Proč jedeme přes půl světa cestou, spíše ale necestou, autem, které bylo před 30 lety považováno za špatné a zastaralé? Autem, které se nedalo označit jako moderní ani v okamžiku zahájení výroby? Autem, které skvěle topí, bohužel ale stále, je nepohodlné, interval poruch má cca 300 km. Navíc vykazuje parametr zrychlení 0 – 100 Km/h limitně se blížící nekonečnu, protože této rychlosti může teoreticky dosáhnout pouze volným pádem. Ve vakuu, díky aerodynamice cihly. Autem, které po stránce provozní a ekonomické dává podobný smysl jako socializmus?
Hlavní heslo Mongol Rallye je „Drive to Mongolia for charity". Každý z teamů musí povinně podpořit minimálně dva charitativní projekty. A to částkou ekvivalentní 1000 GBP. Ideálně víc. Jeden projekt je daný přímo organizátory rally ....link........., výběr druhého závisí čistě na libovůli teamu. Každý team musí shánět sponzory na financování své cesty a na podporu „jeho" projektu. Bez toho by byla samotná cesta příliš jednoduchý úkol. A postrádala by hlubší smysl a přidanou hodnotu pro společnost.
Mohli jsme vybírat peníze na děti postižené nějakou krutou chorobou, oběti autonehody, onkologické pacienty, podpořit humanitární projekt v nějaké přírodní katastrofou stižené zemi. My jsme řekli ne.
Vybrali jsme si projekt méně prvoplánový, méně mediálně vděčný a zároveň poměrně nekonvenční. O to ale náročnější na psychickou kondici a čas lidí, kteří jsou do tohoto projektu zapojeni.
Rozhodli jsme se podpořit Dobrocentrum U Sv. Anny a projekt Cool Earth.
Jedná se o organizaci založenou na práci dobrovolníků, kteří bez náhrady na finanční odměnu tráví svůj volný čas s pacienty dlouhodobě hospitalizovanými na odděleních následné péče. Překvapivě s nimi nechodí na túry do hor, nepořádají s nimi výlety na čtyřkolkách, neberou je na koncerty rockových kapel, neskáčou s nimi bungee jumping ani s nimi nejezdí na zážitkové mnohachodové luxusní večeře do zařízení tvaru hnízda velkého ptáka postaveného firmou bývalého agenta STB za peníze nás všech.
Dělají s nimi věci o mnoho obyčejnější a na první pohled nezajímavé, ale pro pacienty mají tyto služby větší hodnotu, než výše zmíněné zážitky.
Představte si, že je vám přes 80. Trpíte polovinou známých civilizačních chorob včetně jejich komplikací. I těmi doposud vědou nepopsanými. Berete denně 10 druhů léků, ze kterých 7 vám nedělá dobře, ale musíte je užívat, jinak se váš stav rapidně zhorší. A tři zbývající tlumí nežádoucí účinky sedmi předchozích. Jste dva měsíce hospitalizovaní na LDN, pardon, rehabilitačním ústavu, kde je na oddělení přesně tolik ošetřovatelského personálu, aby tak akorát zvládl potřebné medicínské úkony jako podání léků, ošetření ran a podobně. Bydlíte na nesmírně komfortním čtyřlůžkovém pokoji. Ze tří spolupacientů je jeden trvale ležící s pokročilou demencí, druhý prospí celé dny, aby celé noci blouznil v deliriu, a třetí včera zemřel. A vy sami jste rádi, že s pomocí chodítka dojdete na WC. Co na tom, že většinou pozdě. Zbytek vaší rodiny chladí sekt na oslavu očekávaného dědictví a přijede vás navštívit pouze v den důchodu, aby ho zinkasovali a ujistili personál, že si vás domů vzít rozhodně nemůže, protože prostě nemůže a basta. Sorry jako.
Jedná se o prostředí nesmírně pozitivní, sluníčkové a přispívající k psychické kondici, která je úzce spjata s kondicí fyzickou a s procesem uzdravení. Prostředí pro pacienta vysoce motivační. Myslíte si, že přeháním nebo fabuluju? Bohužel ne. Pacientů v podobné situaci je spousta.
A přesně toto je rajon, ve kterém Dobrocentrum a jeho dobrovolníci působí. Dělají s pacienty pro ně to nejcennější. Tráví s nimi čas. Čas, kterého mnohým pacientům už mnoho nezbývá. Povídají si, čtou knížky, luští křížovky. Baví se o obyčejných všedních tématech. Hrají hry. A organizují akce, které těmto lidem umožní aspoň na chvíli zapomenout na jejich často bezútěšnou situaci. V prostorách Dobrocentra v areálu nemocnice pořádají přednášky, workshopy, výstavy a koncerty, které jsou pro mnohé z pacientů často jediným povyražením, když nepočítám sledování televize a útrap spolupacientů.
Proč právě Dobrocentrum?
Společnost obecně opomíjí fakt, že se mnoho lidí ocitá ve výše popsané situaci. Je to jakási třináctá komnata. Nemluví se o tom dobře, nedá se mediálně prezentovat, například v politické kampani. Proto je tato sféra služeb na okraji zájmu veřejnosti. Navíc si spousta lidí nepřipouští, že se pravděpodobně jednou stanou klienty podobné organizace a budou za její existenci neskonale vděční.
Výsledky práce Dobrocentra se nedají vnést do grafu. Nedají se kvantifikovat žádnou měřitelnou veličinou. Nevyfotíte se s nimi na billboard. Práce dobrovolníků je psychicky velmi náročná. S nejistým výsledkem. Ale dává smysl jako máloco.
Proto bychom ji chtěli podpořit.
Náš příspěvek bude použit na chod Dobrocentra a na zakoupení kompenzačních pomůcek pro pacienty.
